Rozhovor: Dagmar Herzánová
Zpěvačka, herečka a moderátorka
„Pozor na páteř, psychiku i na psouny!“
Na pódiích i v médiích se objevuje od dětství. Nejprve v triu Spolužáci, jehož někdejší hit „Ne, pětku ne!“ se dodnes těší pozornosti rádií i „hledačů“ na internetu. Moderovala televizní Magion, hrála divadlo pro děti. Stále štíhlá Dagmar HERZÁNOVÁ, která se za popovou minulost nestydí, se dnes věnuje poněkud tvrdší muzice – rocku.
Jaký je přechod od dětské popové hvězdičky k tvrdšímu žánru?
„Dlouhý a pozvolný. Navíc jsem se za dětskou hvězdu až tak nepovažovala. Spíš jsem v tom věku byla náhlou popularitou zaskočena. Dnes se na to dívám s úsměvem a obdivuji všechny, kteří s námi spolupracovali a měli trpělivost – muzikanty, hudební režiséry i další. Přece jen jsme byli dětmi... Vyrůstala jsem v 70. a 80. letech, čímž mě zasáhla jak vlna bigbítu, tak disko. Odmala jsem byla pod vlivem rockové i taneční muziky. Nakonec, otec se jako manažér v té branži pohyboval. I díky jemu miluji spousty hudebních stylů. Později, když jsem hrála dětské divadlo, tak jsem vedle zpívala rock s kapelou i moderovala bigbítové festivaly... Ale pozor, nezpívám jen rockové věci. I popové a soulové či blues! Jak říkám, pro mne je muzika jen jedna: bud dobrá, nebo špatná. Myslím, že dobrý zpěvák by měl zazpívat skoro všechno, ale málokdo to zvládá. Za mým ,restartem´ je hlavně profesorka Hana Pecková – obdivuhodná žena (operní zpěvačka učící zpívat třeba Matěje Ruperta či Terezu Černochovou). Objevila ve mně tu ,rockovou strunu´ a nasměrovala k muzice, na niž jsem si sama netroufala.“
S kterými textaři jste spolupracovala a jak na to vzpomínáte?
„V éře Spolužáků nám psal texty typu ,Ne, pětku, ne´ .tátův kamarád František Ringo Čech. Zná mě odmala. Psal mi i později, jako sólové zpěvačce pro děti. Mám moc ráda, jeho typický smysl pro humor. Je pracovitý a velmi schopný. Takové lidi obdivuji Za všechny další vzpomenu Vladímíra Poštulku a Jana Krůtu. Uznávám Jiřího Žáčka, považuji ho za jednoho z našich největších žijících básníků. Jeho básničky miluji od dětství. Jsem ráda, že jsem zpívala jeho texty zhudebněné skladatelem Jaromírem Klempířem. S nimi jsme jezdili besedy pro děti. Jiří Žáček oplývá velkým smyslem pro humor a laskavostí, která se dnes u řady umělců nevidí. Obdivuji jeho chuť k životu. Prodělal rakovinu hrtanu a vůlí se s ní úspěšně popral. Jeden z posledních textů mi napsal básník Pavel Vrba. Ta píseň čeká na natočení, ale jsem za ni moc ráda. Byl klasikem české textařské scény. A každé setkání s ním bylo unikátní.“
Na webových stránkách zaujmete extravagantním oblečením i líčením...
„Jako každá žena, navíc umělkyně, mám módní trendy ráda. Jsou to odvětví s vystupováním na veřejnosti dost spjaté. Jako rockerka nevypadám a ani se tak necítím. Mám ráda různé styly oblékání i líčení. Navíc, odjakživa se stýkám s lidmi pracujícím v modním odvětví. Modními návrhářkami, vizážistkami. V tom jsem velmi ovlivněna delším pobytem v Itálii. Mými ,učitelkami´ v oblékání a líčení bývávaly zpěvačky, které se mnou zpívaly v kapele. A ty si vydělávaly i modelingem. Tehdy v obchodech nebylo skoro nic, takže má kamarádka zpěvačka Marta Stravová – vystudovaná modní návrhářka – mi ušila první kostým. Dnes spolupracuji se spoustou šikovných odborníků. Můj tým se postupně tvoří, ale konečně jsem našla lidi, kteří chápou mé představy a realizují je. Škoda, že Marta zemřela na leukémii. Byla by mou vrchní poradkyní. Showbyznys je od slova show – takže je to též o tom, být nápadná a být vidět.“
Věříte „zázračným“ a „zaručeným“ dietám?
„Na zázračné diety nevěřím. Když si někdo myslí, že spolkne pilulku a zhubne,tak by určitě měl jít k lékaři, ale s hlavou! Myslím, že je to jen byznys. Sama vím, co to stojí úsilí: makat a nevymlouvat se. I když... Nad propečenou kachnou občas i já zjihnu. Navíc, i ráda vařím. Dokonce mezinárodně.“
Muzikanti nemívají zrovna vzorný životní styl. Co děláte pro své zdraví?
„Je to složité. Ideálně bychom se o sebe měli starat, jak po stránce fyzické, tak psychické. Musím odmala cvičit - mám problémy se zády (Ono usínat v autě, když jezdíte od dětství, pro krční páteř dobré vůbec není.) Takže, odjakživa rehabilitační masáže. Nyní navíc jóga. Dokonce občas podstupuji terapeutická sezení a – říkám to veřejně – moc mi to pomáhá ve složitém životním období. Doporučuji každému, kdo má jakýkoli psychický problém, což je v umělecké branži časté. Dost často přeceňujeme své síly, co se odráží buď ve fyzických problémech či těch psychických.
A hlavně, snažím se co nejčastěji sportovat – plavání, kolo, procházky, jogging a poslední dobou jsem znovuobjevila tenis“
Prošla jste si i rolí nemocniční pacientky?
„V devíti jsem měla úraz na lyžích - komplikovanou zlomeninu. Když mne Horská služba odvážela v tom ,pytli´, říkala jsem si: ,Takhle to asi vypadá v hrobě´. Šílený zážitek. V nemocnici v Ostrově nad Ohří si mě chtěli nechat jen noc na pozorování. Já se bála a udělala hroznou scénu. Přijímající lékař řekl mámě, že takové dítě si tam nenechají ani omylem. Pak jsem ještě
v sedmnácti absolvovala kosmetickou operaci uší ve Vinohradské nemocnici. Strávila jsem tam 5 dní. Plastická chirurgie tam už tehdy byla na vysoké úrovni. A do třetice. Nakouslo mi šlachu zvíře kamaráda – psoun jménem Tonda. Přijali mě v Ústřední vojenské nemocnici. Bylo to dost hluboké. Zvířata mají v zubech infekci a vypadalo na pěkné komplikace. Ošetřili mne, udělali dlahu a jen se stále ptali, které to zvíře mě kouslo? Já si nevzpomněla, tak jsem říkala, že mě kousl Tom a Jerry! Ale prst mně zachránili!.“
Věříte na zázraky a zázračná uzdravení?
„Co se týká zdraví, tak se zajímám i o alternativní léčení, vždy mě zajímaly záležitosti ,mezi nebem a zemí´. Věřím na spoustu věcí, ale ty bych si nechala (s dovolením) pro sebe. Vždy je však pro mne na prvním místě precizní diagnóza a porada s odborným lékařem, který navrhne léčení.“
Přejme ať se do nemocnic dostanete jen jako zpěvačka pro pacienty.
A děkujeme za rozhovor pro Pacienta.
(MR)
Převzato z listopadového čísla (2013) internetového měsíčníku Pacientcz.
www.pacientcz.eu